T-Kid170 je žijící legenda, pilíř graffiti kultury. Pochází z Bronxu a se svými přáteli z výtvarné dílny si vytvořil skutečný životní styl plný akce a tvorby.

Všechno to začalo tím, že si dal pseudonym na zeď v sousedství a pak na nástěnnou malbu v metru, pak už to bylo jen o štěstí a vůli. Může to být kdekoli na světě. Je to o vášni. T-Kid vypráví svůj příběh. Pětačtyřicet let vypalovaček, celých aut, graffiti, fresek a nástěnných maleb…

T-Kid170 is on Instagram: https://www.instagram.com/tkid170/?hl=fr

Jaké to bylo vyrůstat jako writer v Bronxu?

Nebylo to tím, že bych vyrůstal jako writer v Bronxu, ale tím, že jsem byl pořád na ulici. A v Bronxu 70. let bylo hodně problémů a gangů.

Když jsem byl malý, dělal jsem akrobacii na houpačkách na hřišti dole u domu a vyhrál jsem souboj s jiným dítětem. Tehdy mi starší děti říkaly King, tedy Král houpaček. Jednoho dne jsem na zdi naproti dětskému hřišti označil Krále 13 . Potom se na mě přišli podívat kluci ze sousední party a řekli: „Hele, ty taguješ na našem území, na to musíš být v gangu.“ A tak jsem se na ně podíval. Já, já jsem ani nevěděl, že turf znamená sousedství! Řekli mi, že viděli moji akrobacii na houpačkách a že je to v pohodě, takže mě nehodlají zmlátit.

Tehdy jsem začal jako King13. Bylo to v roce 1973 a mně bylo 13 let. Chvíli jsem si to jméno nechal. Pak jsem z party odešel. Napsal jsem Sen102 ve španělském Harlemu. S Renegades of Harlem tam byli Smokey, Dimond Dave a Danco. A se Slyem108 ze Savage Sumari jsme chodili na dobré vandrovní seance.

U Renegátů jsem zůstal dva roky a v roce 1977 jsem byl postřelen. Tehdy jsem se rozhodl opustit gangy nadobro. Miloval jsem graffiti, tak jsem si vzal jméno T-Kid, abych mohl začít znovu. Lidé mi říkali Big T, protože jsem byl velký a silný, takže jsem si nechal T. Kid proto, že jsem byl v gangu obvykle nejmladší. Takže T-Kid a 170 pro ulici, na které jsem žil.

Graffiti znamenalo, že jsem mohl opustit ulici. Rád jsem chodil malovat do tunelů. Rychle jsem se v tom zdokonalil. Udělal jsem spoustu vypalovaček pod různými jmény: Dr.Bad, Wake5, Bro2, ale lidi si pamatují hlavně T-Kid. V té době jste v mé TNB / The Nasty Boys crew měli Pesera, Mike-Dusta, Jokera-1, Raseho (který byl taky Cooper), Rocka….

V roce 1980 jsem se rozhodl dát si pauzu, protože tam bylo příliš mnoho násilí. Na rok jsem přestal, dokud jsem si nevšiml, že se v galeriích začínají objevovat graffiti. To upoutalo mou pozornost. Byl jsem pozván, abych maloval ve studiu Sama Essese s Dondim, Zephyrem, Futurou, S-E 3,aka Sweet Ericem aka Haze, Revolt, Ne aka Min-1, Case 2, Cos-207, abych jmenoval alespoň některé. Všichni tam byli, bylo to šílené! Byla to vůbec první graffiti sbírka a byla obsáhlá.

Poté jsem se zúčastnil programu nazvaného No More Trains, v němž jsem pracoval s malými dětmi zatčenými za malování vlaků metra. Nechal jsem je dělat to, čemu se říká pozitivní komunitní práce. Dostal jsem zaplaceno od Krylonu a několika velkých firem za čištění brán v oblasti 14. ulice. V té době jsem také dělal placené stěny.

Chvíli jsem to dělal, ale graffiti mě přitáhlo zpátky a vrátil jsem se do depa metra. Začal jsem znovu, od roku 82 do roku 85. Byl jsem na zabití! Udělal jsem stovky hnusných vypalovaček a tam jsem si vytvořil svůj styl. To všechno najdete na internetu a v mém filmu.

Měl jsem štěstí na Henryho Chalfanta, který s Martou Cooperovou napsal knihu Subway Art. Sledoval mou práci, fotil ji a někteří lidé v Anglii ji viděli, zejména graffiti, které jsem udělal pro svého otce po jeho infarktu. Požádali mě, abych přijel do Londýna namalovat zeď pro značku audiokazet (TDK), a tím jsem se dostal do Evropy. Od té doby se tam vracím, kdykoli můžu (úsměv).

A pokud jde o graffiti, byla zde nějaká konkurence s jinými čtvrtěmi?

Ha! Pořád! Proto se graffiti tak rozšířilo a stalo se tak populárním. Graffiti je umění, které se dotýká každého. Je to komunikace. Kdykoli jsem dělal T-Kid na vlaku metra v Ghost Yardu (legendární graffiti lokace, depo metra), nikdy jste nevěděli, kam to směřuje: Když to viděl můj kámoš Sonic, okamžitě ho napadlo, že by taky mohl udělat vlak metra. Kdykoli Sonic vjel do Bronxu, pořádně mě to nakoplo, takže jsem se tam vracel.

Můžete vytvářet znaky, různá písmena, ale graffiti stále spočívá v tom, že na některý z vlaků napíšete své jméno. Musí se to hýbat. Vaše jméno musí obíhat z jednoho bodu na druhý. Všichni do toho byli zažraní: Dondi, Lee… jo, Lee byl nejlepší, nezapomeň na to! Všichni mluvili o Dondim. Byl dobrý, ale poté, co ho Martha Cooperová vyfotila, opravdu vybouchl. Jedním z nejlepších je určitě Lee. Báječná pětka Lee! Ne Fab Five Freddy!

„New York miluje graffiti,
je to součást městské kultury.“

Je to hrdina filmu Wild Style, že?

Tady to máte! To je on. Nikdo nevěděl, co píše. Byl opravdu diskrétní. Nejen to, ale je to legrační, protože Charlie Aheam, který film natočil, ho nazval Wild Style, protože ten chlapík jménem Zephyr měl určitý styl. Říká se, že to byl divoký styl. Ale to není pravda.

Wild Style byl Stacy168, jeden z mistrů graffiti, a jeho parta, kterou tvořili také Jimmy-Hahah, Bac, Chi-Chi 133 atd. Vlastně si vzpomínám, jak mě Zephyr požádal, abych se přidal k jeho crew. Tracy řekl: „Má zbraň?“ Odpověděl jsem: „Ne“, tak řekl: „Ať si trhne nohou! „. To byl Tracy!

Pro ty, kteří nejsou obeznámeni s graffiti a jeho technikami, můžeš objasnit pár věcí a vysvětlit, co je to vypalovačka nebo celé vůz?

Aahhhhh, vypalovačka je styl. Je to složitý styl s propojenými, na sebe navazujícími písmeny. Existuje mechanický, robotický, organický a bublinový styl. Existuje také barevné schéma, a když se metro pohybuje, je křiklavé. Proto se mu říká vypalovačka. Když vlak metra přijede do zastávky, na plném slunci je to bum! Vyzařuje to!

Celý vůz je, když natřete celý vůz metra odshora dolů a zepředu dozadu. Existuje také okno dolů, kdy se maluje pod okny. Existují různé typy oken dolů, například od konce ke konci, zepředu dozadu. Můžete také udělat jeden panel, nad který můžete dát throw-up nebo ho označit.

Učí starší generace mladší generace graffiti?

Tracy168 mě naučil graffiti a před ním Padre Dos, který se jmenoval Jesus Cruz, dej mu Bůh klid. Ten mě naučil malovat. Inspiroval ho Tracy, ale hlavně Phase2, kmotr graffiti, který vymyslel všechny styly (bublinový, mechanický). Je to borec. Padre Dos je jeho potomek. Učil se tím, že ho pozoroval. Padre mu vysvětlil, jak kreslit písmena, kam dávat šipky, a hlavně jak je všechny kombinovat.

Když jsem se v roce 77 seznámil s Tracym, řekl mi, že mám styl a že budu dobrý, když se ho budu držet. Něco ve mně viděl. Naučil mě hlavně sprejovat, kompozici a hodnotu graffiti. Byli to moji učitelé. Padre byl můj mentor.

Spreje. To byl váš první výtvarný nástroj?

Markery byly mými prvními nástroji. Pilot, Uni, Mini, Uni wide, pak jsem používal spreje. A moje oblíbené byly Red Devil… smetánka, opravdu dobré.

Krylon měl spoustu barev, ale nebyla to nejlepší barva. Nedostatečně kryla. Museli jste mít nejprve vrstvu bílé.

Bylo tam Rustoleum. Bylo snadné ji sehnat a dobře se s ní pracovalo s tlustými krytkami Gefen (zkrácené konce pro široké obrysy, pak byly k dispozici a prodávaly se různé velikosti). Tehdy se ještě neprodávaly žádné krytky: úzké, superúzké, tlusté… všechno se muselo vymyslet.

Když mluvíte o metru, jste velmi emotivní!

To určitě ano… Žil jsem v tom, je to moje kultura. Dělat vlak, nic lepšího na světě není. Udělal jsem graffiti „Breakdance“, když vůz přijel na 96. zastávku na lince 2, byli jsme na nástupišti. Bylo tam plno a lidé tleskali. Přísahám! Je to neuvěřitelný okamžik. New York miluje graffiti, je to součást městské kultury.

On another subject, how did you find yourself at the Villiers-le-Bel workshops in the 95 department?

I was painting on the palisades at Châtelet and a teacher went by with her class. The kids wanted to paint and I gave them a few pointers. When the teacher saw this, she asked me to come and show her class. Kids just love graffiti and street art. They want to express themselves, let go, which isn’t easy to do since Villiers-le-Bel has a lot of problems.

But it’s their environment. If you stay, things can go wrong. I gave them this message: “If you like to paint or dance, you can do it somewhere else and come back here once and awhile.” You have to give them a little nudge in the right direction.

You have a special relationship with France…

I love France! The first French graffiti artist I met in the late 80s, at Roxy’s, was Bando… Then I met Mist, who came to New York. And in the 90s, I met the Mac crew: Kongo, Colorz, and the others. They invited me to Paris for the Kosmopolite festival, then I met Fafi and the crew from Toulouse as well. France is my second home.

That’s right, when you come to Paris, you stay at Wuze’s. How did you meet?

Ah! We met at Gare express through a common friend, Yann Lazoo. I saw how talented he was. He’s good and knows how to use graphics software, which is important these days. He opened his door wide and we became friends. It’s cool to stay with someone and explore the city with them.

And he introduced me to the Posca staff, which is really very cool since not easy to find in New York. I love using them on canvas or trains [3D cars on which he paints and that will be exhibited at Next Street Gallery].

There’s also a documentary on you, The Nasty Terrible T-Kid. How did that happen?

I published a book in 2005 and at a signing in California, I met a guy named Carly from Love Machine films, a production company. He interviewed me and since it went so well, we said why not make a movie together? I had a lot of pictures from back then, they were easy to organise. It’s cool to see your work on a big screen!

It’s interesting because in the United States, emerging cultures are very well documented. There are a lot of archives…

I’ve got tons of stuff on video, on all kinds of cassettes and, believe it or not, my ex-wife almost got rid of it all! We always had a camera when we were going to paint. We just filmed it all! We didn’t know what we were going to do with it.

There are also collectors that safeguard works. There are a few that follow my work, which gives me an opportunity to organise and file my pieces. These are very different people. In fact, a Wall Street trader introduced me to some people from the Radison hotels. They want me to paint their lobbies. I’m available!

When I was young, I was hardcore. Now, I want to be paid when I paint. I’m part of history! If Mister Orange, Donald Trump, wants a painting, he can pay! I’m ready to paint the wall he wants to build between Mexico and the USA. I’d write WELCOME! Welcome to your home!